Yume Atelier

Někdy si připadáme jako ve snu, zvlášť když nás krutá realita srazí na kolena. Ve světě, který dobře známe, si najednou nejsme jistí, co je skutečnost a co jen noční můra, ze které se nejde probudit.

Každý den nám hlavou proběhnou miliony myšlenek. Jen jedna ale často zůstává – ta, která nám nedá spát. Ta, která se vrací v tichu noci nebo se promění v noční můru. Ztratit milovaného člověka je podle mě jedna z nejděsivějších věcí, které nás mohou v životě potkat. Neříkám, že neexistují horší. Ale když jde o někoho, koho milujete celým srdcem, bolest se nedá popsat slovy. Přemýšlíte, co jste mohli udělat jinak, dáváte si vinu za věci, které možná ani ovlivnit nešlo, a stále dokola si kladete otázku: „Proč?“

Znáte ten pocit, když konečně najdete klid? Když srdce bije o něco silněji a duši zaplaví hřejivý pocit, že je všechno přesně tak, jak má být. Já ano. Hlavně ve chvílích, kdy se zastavím a dívám se na krásu, kterou nám naše planeta dala. Kolem nás je tolik nádherných míst a okamžiků, ale většina z nás kolem nich jen projde, aniž by si jich všimla. Přitom stačí na chvíli zpomalit, zvednout oči a jen být. Právě tehdy člověk často najde ten největší klid.